Šumperk byl původně německým městem s malou českou menšinou. V roce 1863 se zdejší němečtí protestanté spojili v jedno luterské společenství. V roce 1869 byl položen základní kámen kostela, který byl slavnostně otevřen v roce 1874. V roce 1887 přibyla věž a sakristie, a v roce 1928 byl položen základní kámen fary. Kostel i faru využívali němečtí evangelíci až do roku 1945, kdy byli nuceni opustit město. Posledním německým farářem byl Rudolf Türke.
V roce 1923 dorazila do Vikýřovic, tehdejšího předměstí Šumperka, skupina českých evangelíků – potomků exulantů, kteří se jako první reemigranti vrátili z polského Zelowa. Od roku 1930 se začali pravidelně scházet v budově Obchodní akademie u kostela, kde jim sloužil vikář Rudolf Šedý, známý jako „apoštol severní Moravy“.
Po roce 1945 převzala kostel i faru Českobratrská církev evangelická. Do pohraničí přicházeli čeští evangelíci z různých koutů republiky, včetně dalších reemigrantů ze Zelowa a ukrajinské Volyně. První bohoslužba v nově získaném kostele se konala 15. července 1945 pod vedením vikáře Jana Košťála. Samostatný sbor byl oficiálně založen 20. srpna 1946 a jeho prvním farářem se stal Miloš Šourek.
Sbor prošel mnoha změnami, které často odrážely politickou situaci v zemi. Po roce 1948 byli dva faráři zbaveni státního souhlasu k výkonu služby – nejprve Miloš Šourek v roce 1959, později Jiří Veber v roce 1973. V mezidobí sbor vedli Lubomír Kabíček, Josef Hromádka a od roku 1977 Bohuslav Polívka, který zde působil až do roku 1992. Po něm nastoupil Petr Maláč, jehož služba trvala do srpna 2008. Od listopadu téhož roku vedla sbor farářka Hana Chroustová, a od května 2017 je farářem Jakub Pavlús.
V počátcích byl sbor velmi aktivní – bohoslužby byly hojně navštěvované, pracovalo se s mládeží i dětmi, a kázalo se na třinácti místech v okolních obcích. V období normalizace se však začal projevovat tlak režimu. Úbytek dětí i dospělých vedl k oslabení sborového života.
Dnes se sbor soustředí především na Šumperk, ale má kazatelské stanice také v Hanušovicích a Rýmařově. I současný život sboru přináší radost a naději. Trvalou výzvou zůstává rozvoj pastorační práce jak v centru, tak v širší diaspoře. V Šumperku tradičně panují dobré vztahy mezi církvemi – duchovní i členové se pravidelně setkávají při společných akcích.
Pod správu sboru spadá také středisko Diakonie ČCE v Sobotíně, kdysi známé jako Domov odpočinku ve stáří v Sobotíně. Původně patřil německé Diakonii, po válce jej převzala česká Diakonie. Po revoluci do Diakonie přicházeli každý týden členové sboru jako dobrovolníci i se sborovým farářem aby se setkávali na společných aktivitách s klienty. V současnosti stále někteří členové přicházejí do střediska jako dobrovolníci, ale jejich činnost je víc konzultovaná se střediskem. Sborový farář ve stŕedisku působí zároveň jako kaplan a má na starosti spirituální péči nejen o klienty, ale i jejich rodiny a zaměstnance střediska.
Sbor se dlouhodobě věnuje údržbě a obnově svých objektů. Po sametové revoluci proběhla rozsáhlá rekonstrukce fasády kostela, přístavba sociálního zařízení a oprava varhan, v posledních letech proběhlo hodně oprav na budově naší fary.